Velikonoční dopis

Velikonocni_dopis_2022Kolin_WEB.pdf

Milí přátelé v Kristu,

chystáme se slavit velikonoční svátky. Při bohoslužbách si budeme připomínat poslední chvíle Ježíšova života. Společně budeme slavit večeři Páně, a to na památku poslední večeře, kterou kdysi slavil Ježíš se svými učedníky v Jeruzalémě. Večeře Páně nás mimo jiné vrací do příběhu zrady, kdy už Ježíš věděl, že jeden z jeho přátel podlehl pokušení a zradil ho. Budeme číst o Ježíšově zápase v Getsemanské zahradě, o hrůze a úzkosti, kterou sám Ježíš prožíval. A jak mu asi muselo být, když ho všichni opustili a zůstal sám s nepřáteli, kteří se mu vysmívali, ponižovali ho, bičovali a jinak trápili. Hořký kalich Ježíš vypil až do úplného dna, když byl ukřižován mezi dvěma zločinci. Ježíš, který zemřel na kříži, byl Božím Synem. Boží Syn tak poznal lidské utrpení na vlastní kůži. Boží Syn vedle radosti a lásky prožil i tu druhou a těžší stránku lidského života jako je bolest, ponížení, opuštění, strach a smrt. Všechno to, co potkává každého z nás. V modlitbě tak s ním smíme mluvit o všem, s čím se v životě zrovna potýkáme. Můžeme si být jisti, že nám Pán Ježíš Kristus rozumí a nejen to.

Přemohl Ježíš smrti noc, z hrobu vstal na úsvitu. Tak zpíváme v jedné velikonoční písni o události, která navždy změnila naše životy. Velikonoční svátky trvají několik dní a my se během nich dostáváme z polohy smutku, zoufalství a žalu nad nespravedlností a krutostí člověka na opačnou polohu. Dostáváme se do polohy radosti, naděje a vděčnosti našemu Bohu, který tak miloval svět a všechny lidi v něm. Nedělní velikonoční ráno nám všem hlásí, že smrt nezvítězila, naopak že je provždy poražena. Přestože na každého z nás smrt jednou čeká. Ale už teď smíme věřit, že až v naší smrti přejdeme most, jak zpíval Sváťa Karásek, že nás Pán Bůh zavolá jako dalšího vzácného hosta na svoji slavnost, do svého království.

A zatím nám vzkříšený Ježíš kráčí na pomoc do našeho života, do našeho světa. To je krásný obraz. Ježíš kráčí na pomoc s roztaženou náručí, nabídnutou pomocnou rukou. Víme, že na nás někomu záleží. Právě když prožíváme nějakou nouzi, obavy a strach, bolest, zoufalství, je tu někdo, kdo nás chápe a chce nám pomoci.

Poslední měsíc zažíváme, byť zpovzdálí, válku. I do našich domovů zprostředkovaně doléhá strašlivá bezmoc, utrpení mnoha nevinných dětí a dospělých. A my nemůžeme dělat nic jiného než poslat nějakou hmotnou pomoc, nabídnout místo uprchlíkům. Ale válku ukončit neumíme. Můžeme se jen modlit a doufat, že nás Pán vyslyší a ukončí tu nesmírnou válečnou hrůzu.

Modlitba: Tobě, Pane Ježíši Kriste, patří sláva, čest i moc. Tobě, který jsi pro nás zvítězil nad smrtí. Děkujeme za povzbuzení k naději v těžkých chvílích. Děkujeme za naději pro náš svět. Děkujeme za každý projev lásky, dobroty a radosti. Amen.

Romana Čunderlíková

Milé sestry, milí bratří,

finanční zajištění sboru a církve se stále víc přesouvá na bedra členů. Zvyšující se odvody do personálního fondu znamenají velký nápor na sbory. Jménem staršovstva děkuji vám všem za to, že roste obětavost a zvyšuje se vybraný salár. Není to samozřejmé a nesmírně si toho vážíme. Proces oddělování církve od státu ale povede k nutnosti podporovat sbor a církev ještě víc. Nyní se často diskutuje o stanovení minimální výše saláru. Touto cestou staršovstvo našeho sboru jít nechce. Nejde nám o vybírání povinného příspěvku. Církev zde je pro všechny bez ohledu na to, kolik kdo platí. Každý sám se rozhoduje, kolik peněz, času a energie jí obětuje. Zároveň si však každý odpovězme na otázku, jaké místo v našich životech církev a sbor mají. Jejich budoucnost je samozřejmě v rukou našeho Pána a primárně nezávisí na tom, jak velké sumy vybereme. Ačkoliv naše poslání nespočívá ve shromažďování peněz, péči o majetek a stav účtů, nežijeme ve vzduchoprázdnu a realitu světa nemůžeme přehlížet. Dovolujeme si vás tedy požádat, abyste na potřeby a závazky sboru i nadále pamatovali.

Jan Dobeš